Automatické bloky ČSD
Automatický blok. Známe ho všichni. Na koridoru si bez něj dopravu nedokážeme představit. Kde se tu však vzal? Jak vlastně funguje? A hlavně: Jak ho nasimulovat v Trainzu? Na tyto otázky čtenáři odpoví tento krátký seriál. Pokusím se být stručný, ale tak krátké to zase nebude.
Před autobloky
Nedostatečná kapacita trápila železnice snad téměř od začátku. Koncem devatenáctého století byla doprava většinou organizována v tzv. mezistaničním oddílu. Další vlak smí být vypraven na trať až tehdy, když je celá trať až do následující stanice volná. Rozdělením mezistaničního oddílu hláskami na dvě a více částí, tzv. traťové oddíly, se zkrátil nejmenší rozestup vlaků. Nově k odjezdu vlaku stačilo jen to, aby byl volný úsek k hlásce.
V průběhu devatenáctého století docházelo k prudkému rozvoji elektrotechniky. Bylo vynalezeno velké množství prvků, které umožnily zkonstruovat poloautomatické zabezpečovací zařízení.
V USA se již začátkem 60. let 19. století začala používat elektromotorem ovládaná návěstidla. Elektrický obvod složený z vysílače (zdroje), dvou kolejnic, přijímače (relé) a připojovacích kabelů byl také již vynalezen. Nebyl tedy problém nahradit funkci hláskaře zabezpečovacím zařízením.
První automatický blok
První takové zařízení bylo spuštěno v roce 1871 na trati společnosti Eastern Railroad of Massachusetts. Z našeho pohledu však nešlo o autoblok, jaký známe my, ale spíše o jistá automatizovaná hradla. Zařízení se příliš nerozšířilo. Bylo totiž velmi nákladné a složité na údržbu a klasická obsazená hradla představovala nižší náklady.
Kolem roku 1895 byla situace již jiná. Byla vyvinuta zařízení Absolute Permissive Block a Automatic Block Signalling, která pracovala na principu podobném autobloku. Tato zařízení jsou dobře popsána na tomto odkazu. Jejich masovou výrobou byla připravena půda pro novou generaci zabezpečovací techniky.
Centralised Traffic Control
Zařízení Centralised Traffic Control (CTC) by se dalo připodobnit k systému složenému z reléových staničních zabezpečovacích zařízení a autobloků – ovládaných dálkově z přilehlého velkého uzlu. CTC se stalo synonymem pro moderní a vysokokapacitní zabezpečovací zařízení. Na přelomu dvacátých a třicátých let jím již byly vybaveny tisíce mil hlavních tratí v hustě obydlených částech USA a byl podepsán kontrakt na výstavbu CTC v sovětském svazu na trati Moskva – Leningrad. Očekávání velkého zisku plynoucího z exportů do sovětského svazu se však nenaplnila. Sověti CTC rozebrali do šroubku a vyvinuli své vlastní zařízení, které se od toho amerického lišilo jen robustnější konstrukcí některých prvků. Principiálně však bylo totožné. A to včetně návěstidel, autobloků a reléových staničních zabezpečovací zařízení.
Československo
Americké zabezpečovací zařízení se přes SSSR dostalo i do Československa. První „Avtomatičeskaja blokirovka“ byla nainstalována do úseku Varín – Vrútky a byla aktivována v listopadu 1953. Zařízení nemělo kódování zabezpečovače LS (návěstního opakovače) a bylo jednosměrné. Tyto první autobloky jsou většinou nazývány „Klasický AB“ nebo „SSSR-AB“. Autobloky se brzy v Československu zabydlely a během následujících několika desetiletí jimi byly vybaveny nejdůležitější tratě ČSD. Od roku 1961 byly automatické bloky vybavovány kódováním vlakového zabezpečovače LS. Změny byly provedeny i zpětně u již aktivních autobloků.
Následující kapitola - Trochu teorie
Automatický blok. Známe ho všichni. Na koridoru si bez něj dopravu nedokážeme představit. Kde se tu však vzal? Jak vlastně funguje? A hlavně: Jak ho nasimulovat v Trainzu? Na tyto otázky čtenáři odpoví tento krátký seriál. Pokusím se být stručný, ale tak krátké to zase nebude.
Před autobloky
Nedostatečná kapacita trápila železnice snad téměř od začátku. Koncem devatenáctého století byla doprava většinou organizována v tzv. mezistaničním oddílu. Další vlak smí být vypraven na trať až tehdy, když je celá trať až do následující stanice volná. Rozdělením mezistaničního oddílu hláskami na dvě a více částí, tzv. traťové oddíly, se zkrátil nejmenší rozestup vlaků. Nově k odjezdu vlaku stačilo jen to, aby byl volný úsek k hlásce.
V průběhu devatenáctého století docházelo k prudkému rozvoji elektrotechniky. Bylo vynalezeno velké množství prvků, které umožnily zkonstruovat poloautomatické zabezpečovací zařízení.
V USA se již začátkem 60. let 19. století začala používat elektromotorem ovládaná návěstidla. Elektrický obvod složený z vysílače (zdroje), dvou kolejnic, přijímače (relé) a připojovacích kabelů byl také již vynalezen. Nebyl tedy problém nahradit funkci hláskaře zabezpečovacím zařízením.
První automatický blok
První takové zařízení bylo spuštěno v roce 1871 na trati společnosti Eastern Railroad of Massachusetts. Z našeho pohledu však nešlo o autoblok, jaký známe my, ale spíše o jistá automatizovaná hradla. Zařízení se příliš nerozšířilo. Bylo totiž velmi nákladné a složité na údržbu a klasická obsazená hradla představovala nižší náklady.
Kolem roku 1895 byla situace již jiná. Byla vyvinuta zařízení Absolute Permissive Block a Automatic Block Signalling, která pracovala na principu podobném autobloku. Tato zařízení jsou dobře popsána na tomto odkazu. Jejich masovou výrobou byla připravena půda pro novou generaci zabezpečovací techniky.
Centralised Traffic Control
Zařízení Centralised Traffic Control (CTC) by se dalo připodobnit k systému složenému z reléových staničních zabezpečovacích zařízení a autobloků – ovládaných dálkově z přilehlého velkého uzlu. CTC se stalo synonymem pro moderní a vysokokapacitní zabezpečovací zařízení. Na přelomu dvacátých a třicátých let jím již byly vybaveny tisíce mil hlavních tratí v hustě obydlených částech USA a byl podepsán kontrakt na výstavbu CTC v sovětském svazu na trati Moskva – Leningrad. Očekávání velkého zisku plynoucího z exportů do sovětského svazu se však nenaplnila. Sověti CTC rozebrali do šroubku a vyvinuli své vlastní zařízení, které se od toho amerického lišilo jen robustnější konstrukcí některých prvků. Principiálně však bylo totožné. A to včetně návěstidel, autobloků a reléových staničních zabezpečovací zařízení.
Československo
Americké zabezpečovací zařízení se přes SSSR dostalo i do Československa. První „Avtomatičeskaja blokirovka“ byla nainstalována do úseku Varín – Vrútky a byla aktivována v listopadu 1953. Zařízení nemělo kódování zabezpečovače LS (návěstního opakovače) a bylo jednosměrné. Tyto první autobloky jsou většinou nazývány „Klasický AB“ nebo „SSSR-AB“. Autobloky se brzy v Československu zabydlely a během následujících několika desetiletí jimi byly vybaveny nejdůležitější tratě ČSD. Od roku 1961 byly automatické bloky vybavovány kódováním vlakového zabezpečovače LS. Změny byly provedeny i zpětně u již aktivních autobloků.
Následující kapitola - Trochu teorie