Základní uspořádání
Pro automatické bloky je typické uspořádání hlavních návěstidel bez samostatných předvěstí. Funkci předvěsti přebírá vždy předchozí hlavní návěstidlo. Hlavní návěstidla jsou od sebe vzdálena nejméně na zábrzdnou vzdálenost. Ta je u tratí s autoblokem daná 1000 m - bez ohledu na rychlost. Největší vzdálenost dvou návěstidel je 2000 m. Ta nesmí být nikdy překročena.
Součástí automatického bloku jsou odjezdová návěstidla, vjezdová návěstidla přilehlých stanic a oddílová návěstidla AB.
Na následujícím obrázku je zobrazen nejjednodušší možný autoblok – jednosměrný AB3 v krátkém úseku mezi stanicemi A a B bez vjezdových návěstidel z nesprávné koleje. Takto vypadaly první autobloky.
Pro automatické bloky je typické uspořádání hlavních návěstidel bez samostatných předvěstí. Funkci předvěsti přebírá vždy předchozí hlavní návěstidlo. Hlavní návěstidla jsou od sebe vzdálena nejméně na zábrzdnou vzdálenost. Ta je u tratí s autoblokem daná 1000 m - bez ohledu na rychlost. Největší vzdálenost dvou návěstidel je 2000 m. Ta nesmí být nikdy překročena.
Součástí automatického bloku jsou odjezdová návěstidla, vjezdová návěstidla přilehlých stanic a oddílová návěstidla AB.
Na následujícím obrázku je zobrazen nejjednodušší možný autoblok – jednosměrný AB3 v krátkém úseku mezi stanicemi A a B bez vjezdových návěstidel z nesprávné koleje. Takto vypadaly první autobloky.
Návěstidla nakreslená červeně jsou vjezdová a odjezdová návěstidla. Zeleně jsou vyznačena oddílová návěstidla AB. Toto schéma nezobrazuje základní návěsti.
V dalších schématech se bude vyskytovat červená barva i pro oddílová návěstidla hlásek a žlutá barva pro samostatné předvěsti.
Značka ve tvaru písmene „T“ v koleji značí izolovaný styk, tedy hranici dvou elektrických kolejových úseků (kolejových obvodů).
Umístění výstroje automatických bloků
Automatické bloky se vyskytují ve dvou variantách umístění výstroje. Starší autobloky, tedy klasické (SSSR-AB) a AB3‑74, jsou tzv. decentralizované. Traťová část výstroje je rozmístěna v blízkosti jednotlivých návěstních bodů podél trati - v reléových skříních. Autobloky AB3-82 a novější mají již traťovou část výstroje pro více návěstních bodů centralizovanou. Traťová část výstroje je soustředěna ve stavědlových ústřednách (reléových místnostech) přilehlých stanic. V případě většího počtu oddílů se zřizují mezilehlé technologické objekty, často sdružené s reléovými domky přejezdů.
Již jsme se dozvěděli něco o úsecích a oddílech. Některé traťové oddíly na trati s autoblokem mají zvláštní pojmenování:
Poslední dva traťové oddíly před vjezdovým návěstidlem se nazývají přibližovací oddíly. Jsou vždy číslované v pořadí, ve kterém je projede vlak. Oddíl mezi předposledním a posledním oddílovým návěstidlem AB se nazývá 1. přibližovací oddíl, oddíl mezi posledním oddílovým návěstidlem AB a vjezdovým návěstidlem se nazývá 2. přibližovací oddíl.
Analogicky stejně se nazývají vzdalovací oddíly. Ten od odjezdových návěstidel k prvnímu oddílovému návěstidlu AB se nazývá 1. vzdalovací oddíl, následující pak 2. vzdalovací oddíl.
Někdy je první oddílové návěstidlo AB (na rozhraní 1. a 2. vzdalovacího oddílu) nazýváno vzdalovací oddílové návěstidlo AB. Tento název budu v textu používat, ačkoli nemá oporu v technické literatuře, jedná se o slang.
Bloková podmínka
První autobloky klasické (SSSR-AB) měly tzv. prostou blokovou podmínku. To znamená, že pro svícení dovolující návěsti na návěstidle, které kryje traťový oddíl AB, musí být vyhodnocena volnost celého oddílu. Tato podmínka byla shledána nedostatečnou. Hrozilo totiž, že při falešném uvolnění kolejového úseku (třeba při vykolejení či podpískování) by automatický blok dovolil jízdu následného vlaku plnou rychlostí do obsazeného oddílu. Proto byly podmínky pro rozsvícení dovolující návěsti na návěstidle rozšířeny o zjišťování, zda na návěstidle na konci oddílu svítí stůj. Takto doplněná závislost se nazývá „úplná bloková podmínka“.
Úplná bloková podmínka se uplatní u všech oddílů. Tedy včetně oddílu, který končí vjezdovým návěstidlem. Pro správnou funkci blokové podmínky musí být volnost záhlaví, tedy prostoru mezi vjezdovým návěstidlem a krajní výhybkou, zjišťována kolejovým obvodem. Ten umožňuje neprodlené zhasnutí dovolující návěsti na vjezdovém návěstidle a nazývá se proto zhášecí úsek.
Přenos červené
U hlavního návěstidla, které nenávěstí žádnou návěst - je zhaslé, je nutno jednat jako u návěstidla s návěstí „stůj“. Protože neosvětlené návěstidlo je za snížené viditelnosti špatně viditelné, hrozilo by, že ho strojvedoucí přehlédne a projede. Proto autobloky obsahují tzv. „přenos červené“. Je-li návěstidlo z nějakého důvodu neosvětleno, pak se na předchozím návěstidle návěstí návěst „stůj“ a vlak k neosvětlenému návěstidlu dojede velmi sníženou rychlostí – podle rozhledových poměrů.
Napájení
Traťová část automatických bloků umístěných v reléových skříních je napájena střídavým napětím 220 V. Výstroj ve stanicích bývá také napájena stejnosměrným malým napětím z akumulátorové baterie.
Napájení skříní a domků autobloku i PZS na trati je zajištěno z transformátorů 6 kV / 220(380) V, které byly umísťovány do plechových skříní, tzv. trafokiosků. Pro minimalizaci nákladů na zřizování transformátorů a kabelových rozvodů se u autobloků s decentralizovanou výstrojí budovaly návěstní body v sousedních kolejích pokud možno blízko k sobě, aby bylo možno napájet více návěstních bodů z jednoho transformátoru.
U moderních autobloků, které mají výstroj více návěstních bodů soustředěnou v technologických domcích, je situace o mnoho jednodušší. Není již třeba brát takový ohled na napájení ve vztahu k poloze návěstních bodů.
Nároky na staniční a přejezdová zabezpečovací zařízení
Instalace automatického bloku vyžaduje splnění určitých podmínek na straně staničního zabezpečovacího zařízení. „Autoblok neuvážeš o plot jako koně“, jde uvázat jen do staničních zabezpečovacích zařízení 2. a 3. kategorie. Vjezdová i odjezdová návěstidla musí být světelná.
Úvazka do stanice s elektromechanickým a elektrodynamickým zabezpečovacím zařízením
Úvazka do tohoto typu SZZ vyžaduje rozsáhlejší úpravy. Na záhlaví (=prostor mezi vj. náv. a krajní výhybkou) musí být zřízen zhášecí úsek s paralelním kolejovým obvodem. Návěstidla musí být světelná. Vjezdová návěstidla musí zhasnout do návěsti „stůj“ ihned po obsazení zhášecího úseku. Bylo požadováno (s výjimkou prvních instalací jednosměrných AB) zřizovat vjezdová návěstidla pro jízdu z nesprávné koleje alespoň s červeným a bílým světlem pro návěstění přivolávací návěsti. U obousměrných autobloků byl požadavek na rekonstrukci zabezpečovacího zařízení tak, aby byly obě traťové koleje zabezpečeny jako dvě jednokolejné tratě – tedy s možností plně zabezpečených vjezdů i odjezdů na obě traťové koleje. Ne vždy však byla tato podmínka splněna a dělaly se tzv. provizorní úvazky, kde se jízdy proti správnému směru realizovaly jako jízda na nesprávnou kolej / z nesprávné koleje. Mnohde byla tato provizorní řešení trvalého charakteru.
Úvazka do stanice s reléovým a elektronickým zabezpečovacím zařízením
Úvazka do těchto typů SZZ je o dost jednodušší, neboť tyto typy SZZ již samy o sobě vyžadují úpravy uvedené v předchozích odstavcích. Tato SZZ většinou disponují možností stavět plně zabezpečené cesty i proti správnému směru, či jsou na tuto úpravu připravena.
Nároky na přejezdová zabezpečovací zařízení na širé trati
Přejezdová zabezpečovací zařízení na širé trati vybavené autoblokem musí být světelná.
Kolejové obvody
Kolejový obvod (dále jen KO) je název pro technické zařízení, které pomocí elektrického obvodu kontroluje volnost elektrického kolejového úseku nebo průjezd vlaku.
Elektrické kolejové úseky (či jen kolejové úseky), zkráceně EKÚ, či KÚ jsou úseky, jejichž volnost zjišťuje právě jeden paralelní KO. EKÚ jsou ohraničeny isolovanými styky.
Paralelní kolejový obvod
Paralelní KO je kolejový obvod pro zjišťování volnosti kolejového úseku, tedy zejména traťových oddílů. Ve volném stavu protéká proud z napájecího konce přes kolejnice až do protilehlého reléového konce, kde prochází přijímačem. Při obsazeném úseku vlak svými nápravami zašuntuje (šunt = skoro-zkrat) kolejový obvod. Proud teče přes nápravu vlaku a přijímačem protéká zanedbatelný proud. Budu-li v tomto článku používat pojem „kolejový obvod“ bez udání druhu, budu tím vždy myslet právě paralelní KO.
Paralelní kolejové obvody mají nejnižší délku 25 metrů. Kratší být nesmí, aby nemohlo nějaké vozidlo svým rozvorem obvod přemostit. Největší délka kolejového úseku je dána technickým řešením kolejového obvodu. U nerozvětvených (bezvýhybkových) kolejových obvodů se obvykle pohybuje od 1100 do 1700 m.
Kolejové obvody ASE
Pro uskutečnění anulace na přejezdech v úseku s automatickým blokem se počínaje typem PZS AŽD71 a autoblokem AB3-74 používají kolejové obvody ASE. Jde o neohraničený kolejový obvod vložený do EKÚ paralelního kolejového obvodu. Pracuje na frekvenci 50 kHz, čímž je dán jeho velmi krátký dosah. Díky tomu také nikterak neovlivňuje paralelní kolejové obvody.
Předchozí kapitola - Trocha teorie
Následující kapitola - AB-SSSR - jednosměrné